kapitola 3.
Konečně vypadala tak, jak jsem si ji představoval hned od začátku. Byl to skvělý pocit a k mému překvapení se ten pocit ke mně vracel pokaždé, když jsem ji viděl.
Stálo to hodně úsilí, hlavně proto, že jsem vůbec netušil co dělám, ale s pomocí mnoha lidí se můj sen stal skutečností.
Jako v americkém filmu tak i v životě musí být zvrat před happy endem a to ne jeden. Zjevně jsem nebyl ponaučen dostatečně, protože předjíždět kolonu v úzké ulici se mi nevyplatilo. Firemní notebook posloužil jako páteřák a já po roce opět ležel na zemi a chtělo se mi brečet. Tolik práce a všechno vniveč. Dokonce mi blesklo hlavou, při jízdě sanitkou s ukrutnou bolestí nohy, že na to s..., ale to bych nesměl být tak tvrdohlavý.